Úvodní slovo

Myšlenka zřídit na Václavském nám. č. 10 VINÁRNIČKU „Šenk Vrbovec“ vnikla vlastně náhodou a má svůj počátek někdy v roce 1991-92. Nevím, jestli to bude někoho zajímat, ale věci se mají následovně. V této době jsem pracoval jako ředitel firmy LISKA PRAHA rakouského majitele, známého kožešníka mana Michaela Lišky. V té době byly v módě společné podniky a my jsme mimo jiné jednali s družstvem MODĚVA o založení takového podniku na jejich síť prodejen. Jednání však ze strany MODĚVY nebyla příliš plodná a její předseda při rozhovorech neustále „odbíhal“ ke krejčovství na Václavském nám. č. 52 v 1. patře. Chtěl, abychom tam společně zřídili kavárnu, kde bychom mohli také dělat malé módní přehlídky… Ukázalo se, že MODĚVA na tento záměr dostala od „města“ dotaci, kterou měli použít na vybudování kavárny k určitému datu – výročí Mozata. Pokud by se kavárnu v prostorách krejčovství nepodařilo otevřít, dotaci, kterou už MODĚVA utratila, by musela „městu“ vrátit. Na jednom jednání s Moděvou se mi „starého pána“ nepodařilo uhlídat a on jím slíbil, že kavárnu dofinancuje, to že bude jakýsi „malý společný“ podnik a dále budeme jednat o „velkém společném podniku“ na zbytek obchodní sítě MODĚVY. Kavárnu se mi podařilo zkolaudovat v den „termínu pro navrácení dotace“, ale bez MODĚVY, která se ukázala poněkud „impotentní“. Po třech měsících provozu však celý dům byl vrácen restituentům a my se s nimi nebyli schopni dohodnout na žádné variantě našeho setrvání v domě. V těchto dnech jsem zjistil, že ve spodní části Václ. Nám. v čísle 10 se bude dražit kavárna PRAHA v rámci malé privatizace, které se pan Liška účastnil mým prostřednictvím. Zavolal jsem mu tedy do Vídně, že bychom se mohli pokusit tyto prostory získat a kavárenské zařízení, do kterého jsme investovali dost peněz, jenom „převézt“ o pár set metrů níže. Tak se stalo, že se mi podařilo prostory kavárny v prvním patře v dražbě odkoupit a následně pak ještě získat prostory v přízemí pod kavárnou, kde do té doby působila speciálka, prodejna podniku POTRAVINY PRAHA, Káva – čaj. Na využití těchto prostor jsme nechali udělat studii. Ta předpokládala propojení obor prostor a vyžadovala další nemalé investice. K realizaci tohoto záměru jsme odhadovali čas na 2 až 3 roky. Nebylo možné, aby na tak dlouho byl v centru Prahy vydražený prostor zavřený, tak jsme přemýšleli o prozatímní náplni provozu v přízemí.

Náhoda tomu chtěla, že jsem šel Michalskou ulicí kolem vinárny Blatnička. Obsluha tam tehdy nalévala někomu víno do kelímku z měkkého plastu. Jelikož pocházím z vinařského kraje a potrpím si na pěkné a správné sklo pro každý nápoj, vnitřně mne to pobouřilo a projela mi hlavou myšlenka, že bychom na Václavském nám. mohli „učit Pražany pít dobré víno z pěkného skla“. Dlouho jsem neváhal a odjel domů do Znojma. Můj otec znal na Znojemsku většinu větších vinařů, tak jsem ho posadil do auta a všechny jsme navštívili. Já měl přesnou představu, co chci, a tak mne nejvíce zaujalo vinařství tehdy ještě pod názvem „Agrovíno Vrbovec“. (Nyní „Vinařství Waldberg Vrbovec“.) Především to bylo portfolio vlastních vinic – 180 ha a 18 odrůd dobře zpracovaných hroznů.   Nabídka dostatečně široká, vlastní vinice tedy jakýsi rodokmen vína, neustále ze stejného míska. (Ne jako tehdy byl ZNOVÍN, který tehdy neměl tolik vlastních vinic a většinu hroznů nakupoval. Jednou tam a po druhé onde, vína bez kontinuity. Trochu na mne působil jako fabrika. ) Dohoda s vinařstvím následovala, ještě zbýval název vinárny. Sešlo se na to cca 10 lidí, mezi nimi novináři i spisovatelé. Z několikahodinové diskuse vzešel jednoduchý název ŠENK VRBOVEC , který měl odrážet jak charakter vinárničky, tak původ vína. Měl být především cenově přístupný širokým vrstvám domácích obyvatel a nabízet opravdu kvalitní moravská vína. Fyzická úprava prostor také se neobešla bez komplikací. To se psal rok 1993.

Jednání o realizaci našeho záměru s městem Praha a všemi „dotčenými“ orgány a ministerstvy trvalo poněkud „déle“, až jsme na místě zůstali 17 let. V roce 2010 se „dořešila“ privatizace bytového podniku Prahy 1 a my, stejně jako mnozí jiní, dostali výpověď. Od té doby se píše historie nového Šenku Vrbovec, 5 minut od staré adresy a to v ulici SKOŘEPKA 3. Nový podnik už je na mnohem vyšší úrovni, je vybaven moderní technikou, klimatizace, vzduchotechnika, ÚT, WC, WIFI, sudové víno chráněno dusíkem, studená kuchyně, prostory šenku jsou rozšířeny o nekuřácký suterén – Club Waldberg s chlazenou vinotékou na cca 1000 lahví. Tento prostor s kapacitou cca 30 míst je koncipován jako multifunkční. Krom normálního provozu je určen pro ochutnávky, oslavy, firemní večírky, prezentace produktů,… Je vybaven projektorem, PC, zaveden internet, WIFI. Disponuje pianinem, na přání i s pianistou, možnost hudebních produkcí. Prostor je napojen na systém větrání a topení.

Od založení Šenku, tehdy ještě pod firmou „Liska Prah“ uplynulo už 22 let. Jak tekl čas, starý pan Michael Liska umřel a s jeho synem nám „naše hlasy“ neladily jak by bylo potřeba. Tak od roku 2008 přešel tento podnik od společnosti „LISKA“ do společnosti „MISKA“ – přesněji mojí společnost MISKA.St. s.r.o. se sídlem Praha 1, Skořepka 3.